Voynichovy rostliny magickým štětcem Kláry Sedlo jsou k vidění v galerii Pražského domu od 23. ledna 2025 do 13. února 2025.
Rostlinní mutanti? Výsledky tajných botanických pokusů? Poslové z jiných světů? Či snad vesmírní chameleoni? Ano, i tak by se hypoteticky daly označit rostlinné objekty, které můžeme spatřit na aktuální výstavě pražské malířky Kláry Sedlo. Všechny obrazy zde vystavené mají jeden základní inspirační pramen – takzvaný Voynichův rukopis, historicky datovaný do první poloviny 14. století, který je obestřen řadou tajemství a jehož původ, účel a dokonce ani obsah doposud nebyly plně osvětleny.
Tato výstava, zahrnující čtyři desítky pláten a 6 barevných litografií, je v mnoha ohledech unikátní. Přestože Klára již v minulosti na několika výstavách prezentovala své pojetí rostlin Voynichova rukopisu, bruselská expozice je svého druhu bilanční. Symbolizuje totiž více než 5 let trvající snahu autorky zachytit vlastním štětcem jednotlivé rostliny obsažené v rukopisu. Je zde zastoupen zcela první obraz celé voynichovské série nazvaný „Rostlina odjinud I“ (přelom 2019/2020), ale i několik – z pohledu celé série – „středně starých“ obrazů z uplynulých let. Z velké části pak výstavu tvoří plátna zcela nová ze sklonku roku 2024, která teprve nedávno doschla v autorčině ateliéru a doposud nebyla prezentována na veřejnosti. Díky této rozmanitosti vystavených děl může návštěvník srovnat nejstarší obraz s jeho následníky i s nejčerstvějšími novinkami, případně snad i posoudit, nakolik a jakým směrem se výtvarný styl celé obrazové série vyvíjí.
Abychom porozuměli, proč se autorka zabývá právě tímto tématem, představme si krátce samotný Voynichův rukopis. Jedná se o středověký svázaný rukopis, který získal jméno po svém novodobém objeviteli Wilfridu Voynichovi (1865–1930), americkém knihkupci, antikváři a bibliofilovi polsko-litevského původu. Ten objevil v roce 1912 při své cestě do Itálie na první pohled běžný rukopis v zašlých deskách, který ovšem po otevření zaujal jeho pozornost. Dílo o 240 stranách obsahovalo písmo a jazyk zcela neznámý, o to zvláštnější pak byly samotné ilustrace – jednoduché, vytvořené jakoby v rychlosti. Na základě těchto ilustrací bylo možné rukopis rozdělit do několika tematických částí – první část je botanická (tedy herbář z většiny zcela neznámých nebo neexistujících druhů rostlin), následují pasáže astronomická, kosmologická, biologická / balneologická, farmakologická a závěrečná část bez ilustrací (recepty?). Ojedinělý rukopis proto Voynich s vidinou budoucího zisku v Itálii odkoupil, odvezl do Spojených států a tam ho o tři roky později prezentoval na veřejnosti.
Po Voynichově smrti rukopis zdědila jeho vdova a přes následné dva majitele se nakonec dostal roku 1969 do majetku Yaleovy univerzity v americkém státě Connecticut, díky níž je nyní celý dochovaný rukopis digitálně zpřístupněn na internetu. Rukopisem byla v posledních sto letech fascinována řada badatelů – do dnešní doby proto známe stáří rukopisu na základě provedené radiokarbonované datace (1404–1438). Dále víme, že se na počátku 17. století rukopis nacházel v rudolfínské Praze a prostřednictvím někdejšího rektora pražské univerzity – lékaře Jana Marka Marciho (1595–1667) se dostal do rukou jezuitského učence Athanasia Kirchera (1602–1680) do Itálie, kam někteří badatelé zasazují i původ samotného rukopisu.
Voynichův rukopis se stal předmětem zájmu mnohých osobností vědeckého i kulturního života především v posledním století od jeho (znovu)objevení. K nim se v současnosti řadí i Klára Sedlo, která si v roce 2019 předsevzala, že výtvarně ztvární veškeré rostlinné motivy z botanické části rukopisu, kde jsou zobrazené celé rostliny neznámého původu, ale i z části farmakologické, kde jsou zpodobněny pouze části rostlin – např. kořeny, oddenky či listy. Jakožto akademicky vzdělaná malířka přistupuje k tématu pečlivě a systematicky. V jistém směru obohacuje či doplňuje botanickou část rukopisu právě svými obrazy – vzhledem k jednoduchosti nebo dokonce schematismu původních akvarelových ilustrací díla vytváří vlastním ztvárněním kontrast mezi původním motivem a tím, jak by ve skutečnosti určitá Voynichova rostlina mohla vypadat. Oproti rukopisným akvarelům volí Klára pro svou sérii především techniku olejomalby, v roce 2024 vzniklo ale také několik výběrových akvarelů a především litografických tisků, které jsou zde také prezentovány. Formát obrazů celé série zvolila v minulosti různý – od nejmenšího rozměru 15 × 10 cm až po majestátní velikost 160 × 100 cm (např. vystavený obraz „Levitující rostlina odjinud“). I aktuální výstava je proto příslovečnou mozaikou několika různých formátů.
Vzhledem ke zmíněné různé době vzniku vystavených obrazů můžeme pozorovat i jistou tvůrčí evoluci, postupné proměny v přístupu autorky k celé sérii. Zatímco v počátcích začínala z přirozených důvodů jednoduššími motivy (jako např. jednokvěté rostliny) a držela se spíše užší palety barev s kontrastním tmavým pozadím, později začala i více experimentovat, malovala rozložitější botanické exempláře a rozšiřovala výběr barev ve více odstínech. Na některých nejnovějších obrazech pak dokonce uvidíme antropomorfní přístup k voynichovským rostlinám – např. lidský úsměv vytvořený třemi zářícími květy v obraze „Rostliny v dobré náladě“, nebo magické lidské oko shlížející k návštěvníkům výstavy z obrazu „Rostlinné zátiší I“. Díky těmto arcimboldovským prvkům se Klára symbolicky vrací k historické době, kdy se Voynichův rukopis nacházel v rudolfínské Praze a kde byl patrně zkoumán již tehdejšími učenci a alchymisty.
Aktuální výstava v Pražském domě v Bruselu potrvá následující tři týdny do poloviny února. Až na výjimku několika zapůjčených obrazů je výstava prodejní – vstupte tedy do magického světa voynichovských rostlin Kláry Sedlo a jistě zde naleznete i tu svou.
Lukáš F. Peluněk
O autorce:
Klára Sedlo se narodila 16. dubna 1993 v Praze, kde stále žije a tvoří. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér Michaela Rittsteina a následně ateliér Jiřího Petrboka).
Je synestetičkou – barevně vidí písmena i čísla. V jejím díle je patrné vzájemné propojení symbolismu, surrealismu a magického realismu. Z hlediska techniky preferuje olejomalbu – míchá nejčastějí tři základní barvy (červenou, žlutou, modrou) v kombinaci s bílou. Dosahuje díky tomu barevných odstínů a kombinací, které mnohdy působí kontrastním dojmem. Jejím nejčastějším námětem jsou bizarní předměty každodenního života, ale také psychologie člověka – podvědomí a jeho touhy. Také ve své závěrečné diplomové práci na Akademii zpracovala na třech rozměrných plátnech psychologicky zaměřené téma obsedantně kompulzivní poruchy (OCD). Jejím oblíbeným námětem posledních let jsou právě rostliny tzv. Voynichova rukopisu, které průběžně zpracovává již od roku 2019.
Kromě vlastní výtvarné tvorby se věnuje také jiným uměleckým projektům či literární činnosti – v roce 2022 např. vydala knižní povídku Lami v česko-anglickém znění. Své obrazy začala vystavovat již v době studií, dodnes proto realizovala množství vlastních i kolektivních výstav. V zahraničí získala také ocenění jakožto finalistka soutěží BBA Art Prize v Berlíně a Mostyn Open 21 ve Velké Británii (obojí v roce 2019). V současnosti jsou její obrazy součástí řady soukromých sbírek nejen v České republice, ale i jinde ve světě.
Prague House