Rok 2025 znamená pro českou malířku Kláru Sedlo významný krok v její kariéře – svou tvorbu představí na sólové výstavě v Pražském domě v Bruselu. Vernisáž se uskuteční 22. ledna 2025 v 19:30 a nabídne propojení nových i starších děl inspirovaných tajemným Voynichovým rukopisem.
„Tento projekt mě provází už několik let a mám velkou radost, že ho mohu představit v tak prestižním prostředí,“ říká Klára Sedlo. Do Bruselu se vrací po několika letech – poprvé zde vystavovala jako součást skupinové výstavy projektu AVU, tehdy ještě jako nejmladší účastnice. Od té doby její kariéra nabrala nový směr.

Klára Sedlo, absolventka pražské AVU, je známá nejen svou osobitou tvorbou, ale také aktivní komunikací na sociálních sítích. Studovala malbu u Michaela Rittsteina a kresbu u Jiřího Petrboka. Její díla s prvky magického realismu často zobrazují podivné stránky světa – od monster až po surrealistické scény, které odrážejí vnitřní stavy autorky.

Výstava spojující historii a současnost

Návštěvníci se mohou těšit na 40 obrazů, rozdělených do dvou tematických okruhů. První zahrnuje nová díla, mezi nimiž vynikají velká květinová zátiší inspirovaná právě Voynichovým rukopisem. Druhý okruh přináší starší práce, včetně úplně prvního obrazu z cyklu, který před několika lety odstartoval autorčinu fascinaci touto záhadnou knihou. Voynichův rukopis, záhadný středověký text spjatý i s Prahou, fascinuje Sedlo už léta. Tajemné písmo a ilustrace, které se nikomu nepodařilo rozluštit, se v jejím podání mění na realisticko-magické obrazy. Ty kombinují renesanční tradici s moderními prvky – například Tancující rostlina zachycená v rozfázovaném pohybu na pomyslných filmových políčkách, anebo Vstup do podzemí, kde kompozice rostlin připomíná menu počítačových her.

Tajemství a inspirace

Výstava slibuje jedinečný zážitek nejen pro milovníky umění, ale také pro všechny, které láká historie, mystika a tajemství. „Doufám, že se divákům bude výstava líbit a odnesou si z ní stejný pocit, jako z prohlížení záhadného rukopisu,“ vzkazuje návštěvníkům Klára Sedlo.

Otázky pro Kláru Sedlo:
1.	Jak jste se poprvé setkala s Voynichovým rukopisem a čím vás tak fascinoval, že se stal klíčovým motivem vaší tvorby?
První setkání si nevybavuji – muselo to být v nějakém záhadologickém pořadu nebo časopise. Moje babička tento žánr milovala, takže jsem byla v záhadách všeho druhu zběhlá. Myslím ale, že na rukopis jsem narazila až později, někdy v pubertě. Kdybych se s touto konkrétní záhadou blíže setkala jako dítě, určitě bych si to pamatovala velmí výrazně. 
Každopádně , ta fascinace přišla i tak, a ještě se znásobila, když jsem dostala do ruky přetisk Voynichova rukopisu, který u nás vyšel- jsou to doslova otištěné skeny, takže máte pocit, že si listujete opravdovým rukopisem. Díváte se na stránky popsané neznámým neorzluštěným jazykem, a na skici zvláštních neexistujících rostlin. Tehdy jsem věděla, že rostliny z rukopisu prostě musím namalovat.
A tak jsem se na to vrhla –  hlavní myšlenkou celé série je převést jednoduché nákresy z rukopisu do olejomaleb, tedy do podoby, jak by rostliny mohly vypadat, kdyby skutečně existovaly. Představuji si, že znovu rekonstruuji to, co autorka nebo autor rukopisu viděl/a a snažil/a se zachytit.

2.	Můžete popsat, jak se vaše interpretace Voynichova rukopisu proměňovala během let?
Na začátku to byly hodně popisná zátiší v barokním světle. Snažila jsem se co nejpřesněji držet nákresů v rukopise a užít si práci se světlem a objemem. To vlastně dělám na některých plátnech doteď. Každá rostlina je jiná, takže je to pokaždé něco nového. 
V průběhu let jsem ale zkoušela experimentovat a rostliny z rukopisu různě posouvat – stále se držely předlohy, ale najednou rostly v lese, na polích, postupně začaly levitovat v prostoru, nad krajinou, a v posledním roce získaly těla. Maluji průhledné světelné postavy, nejčastěji to jsou alegorie slunce a měsíce, a jejich vnitřním orgánem, srdcem, je právě vždy jedna rostlina. 
No a nejnovější posun jsou květinová zátiší – rostliny z rukopisu jsem nařezala a dala do vázy, více druhů najednou. Už nedělám popisná zobrazení se všemi lístky a kořeny. Tady je ve váze ustřihlý list ze strany 40, támhle stonek s květem z listu 58, společně s bobulemi ze strany 93. Tato zátiší už nejde snadno přiřadit k jedné nebo dvěma rostlinám, jsou to kytice.

3.	Jak probíhal výběr starších děl, která budou na výstavě k vidění? Máte k některému z nich osobní vztah?
Nejzásadnější zapůjčené dílo je rozhodně úplně první rostlina z cyklu. K té mám, z pochopitelných důvodů, velmi silný vztah – celé to odstartovala. Myslím, že to, že na výstavě visí, je velmi symbolické.

4.	Co pro vás znamená návrat do Pražského domu v Bruselu po letech?
I to je vlastně velmi symbolické. Když jsem byla na AVU, ještě úplný nováček ve druhém ročníku šestiletého studia, byla jsem vybraná na skupinovou výstavu právě v Pražském domě v Bruselu. Výstava se jmenovala Přirozený svět a kurátoroval ji Petr Vaňous. Pro mě to tehdy byla docela zlomová věc, že si z celé školy vybral šest lidí a já jsem mezi nimi. Byla jsem dokonce nejmladší. Byl to pro mě tehdy neuvěřitelný pocit. 
Takže bych řekla, že Pražský dům v Bruselu byl pro mě tehdy docela zlomový, a je vlastně i nyní, protože je to poprvé co uceleně prezentuji Voynichův cyklus, svou asi zatím nejobsáhlejší sérii, mimo ČR. 

5.	Jaké emoce chcete prostřednictvím svých obrazů v návštěvnících vyvolat? Jakou roli v celé výstavě hraje mystika a tajemství Voynichova rukopisu?
Chci aby návštěvníci odcházeli s pocitem, že v našem světě existují prostory, které jsou na hraně reality. Tenhle pocit se snažím zachycovat ve všech svých obrazech – figurálních, snových i v sérii rostlin. Šťouchám do lidského podědomí.
Asi to souvií s tím, že mám ráda záhady. Mám ráda, když se realita setkává s fantazií, když fantazie utváří příběh a ten utváří realitu, ty pomyslné hranice mezi skutečností a neskutečností,.
To je totiž jeden z asspektů, které mne na rukopisu fascinuje nejvíc. Je to totiž skutečná záhada. 
Když ho antikvář Voynich na konci 19.století našel v Itálii - mimochodem, Voynich je pouze objevitelem, autor nebo autorka není známá/ý -  byl rukopis taková záhada, že bylo těžké racionálně přijmout jeho existenci. Spousta lidí se knihu snažila vysvětlit tím, že je to podvrh, který sám Voynich vyrobil. Samozřejmě. Taková obskurní kniha nemůže existovat. Je to až příliš fantaskní.  Jakési mimozemské rostliny a neorzluštitelné písmo... 
Jenže mnoho let po Voynichově smrti byl rukopis podroben radiokarbonovému datování. A ejhle. Byl ze začátku 15. století. Voynich ho nevyrobil. 
Něco nabouralo náš každodenní obraz reality. Do racionálního světa, který musí dávat smysl, vtrhl bizarní rukopis jehož samotný obsah i existence smysl nedává.  
Voynichův rukopis tak perfektně dělá to, co tak ráda vytvářím i zachycuji – vše fantatické a bizarní, co šťouchá do našeho racionálního obrazu každodennosti. Upřímně, myslím, že až rukopis jednou někdo rozluští,  přijdeme tím o skvělou záhadu. Někdy ze srandy říkám, že kdybych ho rozluštila já, nikomu bych to neřekla. 

6.	Plánujete s tímto tématem pracovat i v budoucnu, nebo se chystáte na nový výtvarný cyklus?
Kromě Voynichova rukopisu pracuji i na dalších cyklech – na konci roku 2024 to například byly obrazy inspirované starými tarotovými kartami, o rok dříve malby zachycující příběh mého alter ega, londýnské věštkyně Fogbow. Kromě rukopisu teď pracuji na nové sérii, bude opět příběhová, pracovní název je Opičí dívka. Každopádně práce na rukopise nekončí, ještě zbývá zpracovat část rostlin a pak se vrhnu na další část rukopisu, figurální.

Výstava je k vidění od 23.01. do 13.02.2025.
Rezervace: praguehouse@praha.eu


rotlinne zatisi detail.jpg

Vernisáž výstavy: Klára Sedlo - VOYNICH’S FLOWERBED

Program:
Jaroslav Krček – Renesanční trio 
I.	Intrada. - II.	Ptačí intermezzo. - III.	Tanec. - IV.	Divoký rej. 

Bohuslav Martinů – Quatre Madrigaux (11‘)
II.	Lento - III.	Poco Allegretto.

Ludwig van Beethoven – Grand Trio in C major, op. 87 (21‘)
I.	Allegro. - II.	Adagio. - III.	Menuet. Allegro molto. Scherzo – Trio. - IV.	Finale. Presto. 

Evžen Zámečník – Vánoční suita pro hoboj, klarinet a fagot (20‘)

Slavic Trio je český komorní soubor, který tvoří tři významní hudebníci mladé generace – hobojistka Barbora Trnčíková, klarinetistka Anna Sysová a fagotista Petr Sedlák. Když se v roce 2018 potkali jako stipendisté Akademie komorní hudby, ukázalo se pokračování ve společné práci jako přirozená cesta. Hned v počátcích svého vzniku se stali laureáty Mezinárodní soutěže v italském Chieri (2018) a Soutěže Nadace Bohuslava Martinů v Praze (2019).

Členové souboru jsou absolventy prestižních hudebních škol Royal College of Music v Londýně, Conservatoire National Supérieur de Musique v Lyonu a Haute École de Musique v Lausanne. Trio bylo zapsáno na Listinu mladých umělců Nadace Českého hudebního fondu a pravidelně koncertuje doma i v zahraničí. Současně s interpretací světového repertoáru se trio zaměřuje také na oživení zapomenutých skladeb českých skladatelů 20. století.

Kromě svých komorních aktivit působí jednotliví členové v předních pražských orchestrech: Barbora Trnčíková v České filharmonii, Petr Sedlák v Orchestru hl. m. Prahy FOK a Prague Philharmonia, a Anna Sysová pravidelně vystupuje v Orchestru Státní opery.

Barbora Trnčíková (*1995) se od dětství věnovala hře na zobcovou flétnu a klavír. Na hoboj začala hrát u Pavla Tylšara na Gymnáziu Jana Nerudy a po absolvování magisterského programu pražské HAMU ve třídě odb. as. Liběny Séquardtové je zde nyní studentkou doktorského cyklu. Během studií absolvovala stáže na Conservatoire National Superieur de Musique v Lyonu a na londýnské Royal College Of Music. Je absolutní vítězkou soutěží Pro Bohemia Ostrava 2016, Mezinárodní soutěže v italském Chieri 2013 a Soutěžní přehlídky konzervatoří 2012 v Teplicích. V letech 2013–2015 byla členkou Orchestru Mladých Evropské Unie (EUYO) a v létě 2019 se zúčastnila turné Gustav Mahler Jugendorchester s Herbertem Blomstedtem. Je absolventkou Orchestrální akademie České Filharmonie a PKF - Prague Philharmonia a působila v Orchestru Národního divadla v Praze. Byla zařazena na Listinu mladých umělců Nadace českého hudebního fondu a stipendistkou Akademie komorní hudby. Je zakládající členka komorních souborů Slavic Trio a Alinde Quintet. V letech 2020-2024 působila na pozici 1. hobojistky Filharmonie Brno a od roku 2023 zastává tutéž pozici v České Filharmonii.

Anna Sysová (*1996) se začala hře na klarinet věnovat ve věku 12 let u Kamila Doležala, později studovala na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy ve třídě Milana Poláka. Je absolventkou bakalářského cyklu na brněnské JAMU ve třídě Milana Poláka a Víta Spilky a magisterského cyklu Ostravské univerzity ve třídě klarinetisty Karla Dohnala, kde nyní pokračuje v doktorském programu. Během studií absolvovala stáže na Guildhall School of Music v Londýně ve třídě Andrewa Marrinera a na švýcarské Haute Ecole de Musique de Lausanne. Anna je vítězkou několika soutěží u nás i v zahraničí - Concorso per Clarinetto Carlino 2015 v Itálii, International Competition for Woodwinds in Wroclaw 2014 v Polsku, Markneukirchener Wettbewerb 2014 v Německu a Czech Clarinet Art 2014 v Hořicích. Anna je nadšenou komorní hráčkou, byla stipendistkou Akademie komorní hudby a německé nadace Villa Musica Rheinland-Pfalz. Je členkou dvou komorních souborů Kalabis Quintet a Slavic Trio. Zúčastnila se několika turné Gustav Mahler Jugendorchester a Orchestru mladých Evropské Unie EUYO a byla členkou Orchestrální akademie Filharmonie Brno. V roce 2022 získala 2. cenu a titul laureátky prestižní soutěže Pražské jaro. 

Petr Sedlák (*1994) začal hrát na fagot na ZUŠ v Jihlavě a poté absolvoval Konzervatoř Brno u Pavla Zatloukala a Romana Novozámského. V roce 2017 pak nastoupil k bakalářskému studiu na prestižní Royal College of Music v Londýně, kde studoval u Julie Price, Sarah Burnett a Andrea de Flammineis. V roce 2021 pak získal magisterský titul na stejné škole, a to ve dvojoboru fagot - u Roberto Giaccaglia, Joost Bosdijk a Emily Hultmark - a dirigování u Howard Williams. Byl členem orchestrální akademie English National Opera, BBC Symphony Orchestra,  České Filharmonie, Filharmonie Brno a Orchestru mladých Evropské Unie EUYO. Petr je laureátem Mezinárodní soutěže dechových nástrojů Brno (2013, 2015) a soutěže Pro Bohemia Ostrava a v roce 2022 se stal nejúspěšnějším českým účastníkem fagotové soutěže Pražského Jara. Je hostujícím hráčem v BBC Symphony Orchestra, Royal Philharmonic Orchestra a Bath Festival Orchestra. V současnosti působí na pozici sólofagotisty Symfonického orchestu Hl. m. Prahy FOK a Prague Philharmonia.



DSC03177.jpg

Vánoční koncert - Slavic Trio

Christmas Concert - Slavic Trio

Promítané filmy:

Krajan (The Compatriot) - držitel studentského Oscara 2024
Režie: Pavel Sýkora, Viktor Horák
Producent: FAMO
Délka: 25 min., hraný film

Hranice (Frontier) film podpořen Jihomoravský filmovým nadačním fondem
Režie: Damián Vondrášek
Producenti: FAMU, Background Films
Délka: 29 min., hraný film

Plevel (Weeds)
Režie: Pola Kazak
Producenti: FAMO, MAUR film
Délka: 14 min., animovaný film



DSC02281.jpg

iShorts v Bruselu - Nejlepší krátké studentské filmy

iShorts

Rebel je buřič, vzbouřenec, ten, který vrací boj, z latinského re-bellum. Význam slova se ale od středověku diametrálě posunul a dnes má ušlechtilejší význam. Rebel je člověk, který má osobitý pohled na věc. Rebelion je tak synonymem pro svobodu.

Umění často pobuřovalo a podvracelo zažité společenské normy i normy výtvarné. Subverze neboli podvracení, je jedním ze způsbů, jak uvést věci do chaosu nebo do nerovnovážného stavu. Ten je často nutný k novému uspořádání. Celé umění moderny i postmoderny tento způsob využívá. Dnes paradoxně malba jako rukodělná výtvarná činnost může pobuřovat jako zastaralé, zaostalé, a tedy irelevantní médium vzhledem k novým digitálním médiím, která relativizují přímý dotek autora. Malba tento dotek upřednostňue a prostředkuje divákům.

Ona zmíněná rebelie nespočívá na této výstavě pouze ve stejnojmenném obraze, inspirovaném vystoupením skupiny Extinction Rebellion. Prochází dalšími obrazy, zdánlivě neproblematickými, jako narušení nebo jen otázka nad namalovaým. Příkladem může být obraz Snídaně v lávě zobrazující manetovský piknik odehrávající se na aktivní sopce. A podobně bychom mohli číst další obrazy, které zmíněné narušení idyly a krásy potvrzují. Narušení však neslouží pouze negaci, ale širšímu uchopení tématu. Tvoří tak pandán ke kráse, řekl bych nezbytný k jejímu vyznění.

Daniel Balabán

DSC00058.jpg

Slavnostní zahájení výstavy: "Daniel Balabán: REBELION"

Daniel Balabán - Rebelion

Evropské dialogy Václava Havla 2024 v Bruselu zahájil ministr zahraničí Jan Lipavský. Letošní Dialogy se věnovaly podpoře odolnosti demokracie a občanské společnosti ve světě skrze evropskou vnější akci.

Ministr zahraničních věcí ČR  Jan Lipavský v úvodním slově zdůraznil potřebu o demokracii a občanskou společnost pečovat a budovat jejich odolnost. „Jednou budeme dál,“ zavzpomínal na motto proslovu Václava Havla z doby Sametové revoluce s tím, že Česko od té doby pokračuje na své demokratické cestě. Na letošních Dialozích  dále vystoupili Mati Maasikas, ředitel evropské divize Evropské služby pro vnější činnost, zástupkyně generálního ředitele Ředitelství Evropské komise pro mezinárodní partnerství (DG INTPA) Myriam Ferran, ředitelka Human Righs House Foundation Maria Dahle a vedoucí bruselské kanceláře International IDEA Marilyn Neven.

Diskuze se zaměřila na podporu odolnosti demokracie a občanské společnosti ve světě skrze evropskou vnější činnost. Věnovala se aktuálním a novým výzvám, jimž demokratické principy a občanská společnost ve světě čelí. Panelisté dále hovořili o konkrétních mechanismech, které má EU k dispozici, jejich aktuálnosti a možném prostoru pro zlepšení. Jako zásadní byl vyzdvihnut pozitivní vliv politiky rozšíření .

Vystupující se shodli, že je třeba nepolevovat v podpoře svobodné občanské společnosti a ochraně demokratických  principů a jejich fungování. Za ty se zasazoval právě i Václav Havel. Jeho poselství, postoje a důraz na roli občanské společnosti tak zůstávají inspirací i dnes.

Na přípravě letošního ročníku Evropských dialogů se podílely Stálé zastoupení ČR při EU, Velvyslanectví ČR v Bruselu, České centrum  Brusel, Zastoupení hlavního města Prahy při EU a Knihovna Václava Havla.

Letošní ročník Evropských dialogů Václava Havla byl  součástí série akcí k lidským právům a demokracii připravených Stálým zastoupením ČR při EU. Mezi nimi je například tradiční rozsvícení svíček u lavičky Václava Havla v bruselském parku Léopold, které se uskutečnilo dne 17. listopadu za přítomnosti velvyslankyně Edity Hrdé, slovenského velvyslance Juraje Nociara a české a slovenské komunity v Bruselu.



DSC08072.jpg

Evropské dialogy Václava Havla 2024

edvh 2024

Výročí sametové revoluce si česká a slovenská komunita v Belgii připomněla v neděli 17. listopadu v parku Léopold vzpomínkovým zapálením svíček u lavičky Václava Havla. 

DSC07527.jpg

Den boje za svobodu a demokracii

17. listopad

„Lidé, kteří inspirují, to je motor, který dává životní energii a odvahu jít za svými sny,“ říká proslulý jazzový kytarista a světoobčan Rudy Linka, jenž se za svůj život sám stal inspirujícím člověkem. V roce 2020 oslavil svoje 60. jubileum a v nakladatelství Euromedia při té příležitosti vydal autobiografickou knihu Na cestě domů… vždycky, která se za pouhé dva měsíce stala bestsellerem.

One man show Rudyho Linky je divadelní „stand-up“ vystoupení, prokládané sólovými hudebními vstupy a doplněné projekcí fotografií z Rudyho soukromého archivu. 

Ve svém novém představení nazvaném „Úplně jednoduché by bylo…“ Rudy oslavuje Franze Kafku, jehož duch je stále mezi námi, i když si právě letos připomínáme už 100 let od jeho úmrtí.

466973277_981366290697145_2086260593836895694_n.jpg

Rudy Linka - One Man Show: Úplně jednoduché by bylo…

Rudy Linka - One Man Show: It would be very simple...

Panel tvořili významní řečníci:

Karel Kovanda – bývalý velvyslanec ČR při NATO
Alexandr Vondra – poslanec Evropského parlamentu
Jiří Šedivý – ředitel Evropské obranné agentury
Tony Barber – komentátor evropských záležitostí pro The Financial Times
Diskuzi moderoval Jan Macháček, prezident Strategeo Institute.

Řečníci se zamýšleli nad tím, jaké faktory vedly k pádu železné opony, proč šlo všechno tak rychle a většinou pokojnou cestou. Debata také otevřela otázku, zda bylo správné mluvit o „konci dějin“ a o růžové budoucnosti liberální demokracie a tržní ekonomiky. Diskutovalo se i o současných výzvách pro bývalé komunistické země – tržní ekonomika sice přetrvává, ale zároveň roste vliv autoritářství a politické polarizace. To vše v aktuálním globálním kontextu po amerických volbách.

Akce přilákala plný sál v Pražském domě v Bruselu, což ukazuje, že výročí pádu komunismu ve Východní Evropě rezonuje i dnes.

DSC05880.jpg

Debata k 35. výročí pádu železné opony

Exhibition: Klára Sedlo -  VOYNICH’S FLOWERBED

ScienceCafe propagace (2) (1).png

První letošní Science Café představí téma Women Share Science 

Women Share Science 

prague-house-logo.svg

Vizitka-podklad.png

Dovolte, abychom Vám představili Pražský dům — sídlo Zastoupení hlavního města Prahy při Evropské unii. Toto místo je integrální součástí pražského Magistrátu a jeho veškerá činnost směřuje k hájení zájmů hlavního města České republiky v Evropské unii.

Vítejte v Pražském domě

poslední články