Výstava: Lenka Falušiová WAIT TILL THE MOON IS FULL

Celý svět v zrnku písku zhlédnout a nebe v polní květině, na dlani sevřít nekonečnost a věčnost v pouhé hodině. (William Blake, z básně Proroctví nevinnosti)

Legendární zakladatel taoismu Lao-c' vyzýval ve své filosofii k tichu, pokoře a naprostému souznění s přírodou. Malíř a autor nejvýznamnějšího staročínského traktátu o teorii krajinomalby Kuo Si viděl malbu krajiny jako důležitý prostředek ke sblížení člověka se skutečnou krajinou, a to jak v duchovní, tak fyzické rovině. Kresby a grafiky Lenky Falušiové přímo vybízejí k tichému ponoření se do lůna přírody, k nalezení odpočinku a vnitřního naplnění. Neboť – jak pravil klasik francouzského okultismu Éliphas Lévi – „Dlouhé pozorování nebe rozněcuje imaginaci, hvězdy potom odpovídají našim myšlenkám.“ Krajina Falušiové je melancholická a tichá, stromy zde sní a hory dýchají, zvířata mají v očích hvězdy a nad vším vládne Duch lesa.

Dosáhnout tak hlubokého efektu uměleckého díla vyžaduje nejen precizně zvládnuté řemeslo, které autorka naprosto přesvědčivě ovládá, jak v kresbě tuší na plátno a perokresbě na papíře, tak ve složitých grafických technikách čárového leptu a mezzotinty, jejichž tvorba má pro ni až posvátný charakter. Další nezbytnou součástí je přesvědčivost zobrazení námětu, vyvěrající v tvorbě Falušiové z osobního a důkladného poznání a pochopení fungování přírodních procesů. Podobně, jako množství velkých umělců považovalo přírodu za svého největšího a mnohdy jediného učitele, je pro ni fyzická přítomnost uprostřed přírody naprosto zásadní součástí tvorby i života, snad i podmínkou samotného přežití. Nejedná se tu ovšem pouze o smyslové vnímání, které může být dle anglického malíře a básníka Williama Blakea jakožto protiklad představivosti dokonce překážkou pravému poznání: „Jak poznáte, že každý pták, který si razí cestu vzduchem, je nesmírný svět rozkoše, uzavřený vám vašimi pěti smysly?“ Právě díly, jako je Snoubení nebe a pekla, se stal tento odpůrce osvícenského racionalismu významným předchůdcem romantismu, jež je také viditelnou součástí tvorby Falušiové, která svým grafickým zaujetím navazuje na mistry devatenáctého století, jako byli Rodolphe Bresdin či Gustave Doré.

Až filosofické básnické vidění se odráží v hlubokých lesích a skalnatých krajinách, kde se sem tam objeví více či méně viditelné zvíře, aby ještě posílilo napětí mezi přítomným a nepřítomným. Propletené větve stromů skrývají mnohé přízraky a zároveň se proměňují v symbol komplikovaného lidského mozku. Rozechvělé větve či v obrazech taktéž častý prvek solitérního temného stromu odkazují k další, tentokrát existenciální rovině tvorby, odkazující nejen na svůdný šarm přírody, ale také na její hrozby. Magičnost lesních interiérů odráží autorčin zájem o další přesahy směrem k mystice, spiritualitě a alchymii (kromě Éliphase Léviho také například švédský teolog a mystik Emanuel Swedenborg), ke zkoumání neobvyklých projevů skrytého života rostlinného světa (kniha Tajný život rostlin autorů Petera Tompkinse a Christophera Birda) i k zájmu o to, co přijde po fyzické smrti (Raymond A. Moody, Život po životě). Navzdory řadě inspiračních zdrojů je to ale vždy především osobní sepětí s přírodou, které skrze hluboké soustředění otevírá cestu k umění jako projevu ducha. Lenka Falušiová ve svých grafikách a kresbách nezobrazuje konkrétní místa, nýbrž vytváří novou, mýtickou a posvátnou krajinu, jenž vypráví o pocitech spjatosti s přírodou a časem. Krajinu, která ukrývá něco snového a nadsmyslového. Rozjímáním v této krajině a ponořením se do hlubokého lesa můžeme prohloubit své vlastní vědomí, prožít fascinující cestu do neznáma a poodhalit tak příběh o vnitřní krajině sebe samého.

Kristýna Jirátová, kurátorka výstavy

The exhibition is on display from 9/10 - 14/11. Please book your visit at praguehouse@praha.eu