Populární historický podcast Martina Gromana a Michala Stehlíka Přepište dějiny se v Bruselu speciálně zaměřil na vztah české společnosti k Evropě. Výročí vstupu do EU je skvělou příležitostí k připomenutí, jak jsme vnímali své místo v Evropě od 19. století po dnešek. Proč čas od času vedeme diskuse, zda patříme na západ či na východ? Jak viděl Evropu Havlíček Borovský, jak Masaryk, co komunisté a naše politika 90. let? 

DSC03194.jpg

Přepište Dějiny: Češi a Evropa?

Přepište dějiny

S.V.A. Trio
Alexey Aslamas – Violin, Vladan Malinjak – Viola, Šimon Marek - Violoncello
David Hysek - Sound Engineer

SVA Trio je jedinečné těleso české hudební scény definované svým stylovým rozpětím, kreativitou a precizností. Jde o formaci tří renomovaných hudebníků s bohatými multižánrovými zkušenostmi. Jejich skladby odrážejí kolektivní hudební vlivy členů souboru a novátorsky reagují na život ve velkoměstě. Svůj hudební styl nazvali „urban fusion“ směs jazzu, funku, groove a popu a v roce 2021 úspěšně vydali své debutové album pod stejným názvem.

Alexey Aslamas - housle

Po studiu na brněnské konzervatoři u prof. Bohumila Kotmela přestoupil na Pražskou konzervatoř do třídy prof. Pavla Kudeláska. Pod jeho vedením v roce 2005 absolvoval konzervatoř houslovým koncertem č. 1 Dmitrije Šostakoviče za doprovodu symfonického orchestru Pražské konzervatoře. V témže roce byl přijat na AMU v Praze do třídy doc. Jindřicha Pazdery. V letech 2008-11 studoval na International Menuhin Music Academy Gstaad ve Švýcarsku u maestro Alberto Lysyho a Liviu Prunaru. Během svých studii se zúčastnil nejrůznějších mistrovských kurzů (prof. Semion Jaroševič, Attila Falvay, Bogdan Zvoristeanu, Mihaela Martin, Philippe Graffin, Stanimir Todorov, Ettore Causa, Hagai Shaha a maestro Maxim Vengerov). Vystudoval dirigování na Konzervatoři Jaroslava Ježka ve třídě doc. Hynka Farkače. Mezi jeho úspěchy patří ceny získané na soutěžích v Interlakenu (Švycarsko, 2005), San Sebastianu (Španělsko, 2008), Schwerinu (Německo, 2010), Chamonix (Francie, 2011). Alexey Aslamas se aktivně věnuje komorní hře (2005-2009 – člen Kaprova kvarteta, 2008-2011 člen IMMA Quartet); od r. 2011 je primáriem Smyčcového kvarteta Pavla Bořkovce), 2020 zakladatelem a leaderem S.V.A. Trio. Paralelně praktikuje hru v nejrozmanitějších stylech od blues, přes funk až k psytrance a hip hop (spolupráce s kapelami Cradle of Filth, Acute Dose, producenty DJ, Opia, Sirian). Jako skladatel a aranžer spolupracuje s Epoque Quartet, Apollon Quartet, Michalem Pavlíčkem, Monikou Načevou, Darou Rollins, Dashou, Chuckem Wansleym, DJ Wichem, Štěpánem Hebíkem 7x3. Je stálým dirigentem ve společnosti StarRecordings Production a Unique Orchestra.

Vladan Malinjak - viola 

V roce 1994 absolvoval na Plzeňské konzervatoři (obor viola). V letech 1997-2000 studoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka (jazzové oddělení obor housle). Od roku 2010 je členem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Působí také v kapelách Unique Quartet a S.V.A. trio.

Šimon Marek - violoncello

Hře na violoncello se začal věnovat v šesti letech u profesora Jana Vychytila na Hudební škole hlavního města Prahy, později na Gymnáziu Jana Nerudy s hudebním zaměřením. V letech 2003 až 2006 pokračoval ve studiu u Mirko a Martina Škampových. Roku 2006 se stal žákem Jana Kellera na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze, kde úspěšně absolvoval. Kromě violoncella studoval dva roky skladbu u profesora Karla Růžičky. V roce 2014 byl přijat na Akademii múzických umění v Praze do třídy violoncellisty Mikaela Ericssona. Roku 2019 úspěšně zakončil magisterské studium. Ačkoli studoval především klasické violoncello, po studiích působí zejména na populární, jazzové a také alternativní scéně. 
V roce 2016 založil vlastní vícežánrové smyčcové kvarteto Unique Quartet, které koncertuje a nahrává jak samostatně, tak ve spolupráci s předními hudebníky a zpěváky české a slovenské hudební scény. Roku 2020 oslovil své kolegy a přátele, kteří mají podobné hudební cítění a touhu zúčastňovat se různých nadžánrových projektů a vznikl tak Unique Orchestra. Ve stejném roce se stal členem smyčcového S.V.A. Tria (Alexey Aslamas – Vladan Malinjak – Šimon Marek) se kterým hraje autorskou hudbu. Na podzim roku 2021 vyšlo debutové album S.V.A. Tria s názvem Urban Fusions. Také působí v úspěšné pražské jazz-fusion formaci s názvem Ochepovsky Project, v popovém kvartetu De Facto Quartet a kapele Talaqpo, která se soustředí na alternativní hudbu. Zkušenosti má i s divadelním prostředím. Svou hrou doprovázel různá představení, jako například Betonovou zahradu ve Švandově divadle či Black Black Woods Cirk La Putyky, dále působil v inscenacích divadla Studio DVA nebo divadla ABC.

DSC02485.jpg

PH Concert Series: S.V.A. Trio

SVA Trio

One World in Brussels is an annual showcase of a selection of documentary films from the One World festival (Czechia), currently the world's largest human rights film festival. The 17th edition of One World in Brussels took place between 15 and 19 April 2024. During the Closing ceremony the film "Patrol" was announced by the esteem jury as the winner of this year’s prize for Best Film. "Patrol", the film by Camilo De Castro and Brad Allgood highlighted the situation of indigenous communities in Nicaragua’s rainforests who try to protect their land from loggers and cattle ranchers and is a deserving winner of this year's prize for Best Film.  


DSC00934 - kopie.jpg

Closing Ceremony of the One World in Brusels 2024

“Let’s not turn a blind eye to the housing crisis in Europe. Rapid urbanization and migration are driving up housing costs, affecting low and middle-income households. But it’s not just about building more - it’s about exploring alternative solutions. Municipal rental agencies are stepping up to activate vacant housing stock and provide support to homeowners and those in housing need. That’s what I told my colleagues from cities and regions from across the EU. We must all be creative and tackle this pressing problem with diverse strategies...”, said Zdeněk Hřib at the 160th Plenary Session of the European Committee of the Regions.

435791448_17932417175835789_3273222686581239433_n - kopie.jpg

160th CoR Plenary Session

Po ryze ženském výstavním projektu No Drama, který pražská The Chemistry Gallery připravila pro Pražský dům v Bruselu v roce 2021, na kterém představila tvorbu deseti současných českých malířek a sochařek, přichází tato galerie vedená Petrem Hájkem s přehlídkou pěti rytířů současné české malby s názvem Quid Pro Quo (neboli oko za oko či zub za zub nebo jen něco za něco). 

Tomáš Jetela je po fázi manické intuitivní malby už několik posledních let díky stabilizaci svého zdravotního stavu soustředěn na zkoumání možností figurativní malby, kterou svým jedinečným způsobem rozvíjí mnoha novými směry. Základem jeho malby je i nadále jistá kresebná linie, což je charakteristické pro mnoho absolventů ateliéru kresby Jiřího Lindovského z pražské AVU. Základ jeho živočišné malby ale pochází z proslulého ateliéru Michaela Rittsteina, který celou řadu svých absolventů vybavil schopností barevně intenzivního a dramatického figurativního vyjádření. Pro Jetelu je charakteristický baconovský způsob malby, často doplněný koláží, zaměřující se na psychologii tváře a gesta rukou. Drama jeho malbám dodává nové doplnění krajiny a smysl pro poutavou kompozici obrazu. Tvorbu Tomáše Jetely představila The Chemistry Gallery v prosinci 2021 na uměleckém veletrhu Scope v Miami. V poslední době vystavoval kromě České republiky například také ve Francii, USA či Anglii.

Pro malbu Jiřího Marka je charakteristická pevná malebná struktura s lehce bizarními či absurdními výjevy, které však často mají oporu v antické mytologii. Právě jeho obraz Quid Pro Quo dal název celé výstavě. Tento absolvent pražské AVU z dalšího legendárního ateliéru Jiřího Petrboka si vypracoval charakteristický malířský styl, který vychází z tradiční figury, kterou však používá symbolicky a často fragmentovaně. Kvalitu jeho výtvarného projevu již ocenila i rumunská kurátorka Luana Hildebrandt, která v roce 2021 jeho díla zařadila do výstavy Travel Guide v rumunské Bukurešti, vedle celosvětově tolik ceněných rumunských malířů. The Chemistry Gallery představila jeho díla v loňském roce na berlínském veletrhu Positions. Pro Jiřího Marka je charakteristické, že téma obrazu buduje průběžně při procesu malby a výsledná podoba obrazu tak do velké míry záleží na autorově aktuální inspiraci a intuici. Jeho malba není vykalkulovaná, spíše mystická a silně symbolická. 

Tadeáš Kotrba, další absolvent pražské AVU, prošel stejně jako Tomáš Jetela nejprve ateliérem kresby Jiřího Lindovského a později ateliérem Michaela Rittsteina. Je proto zajímavé srovnat přístup k malbě zvláště u těchto dvou autorů. I pro Kotrbu je charakteristický silný důraz na kresebnou linii. Té dosahuje vrstvením barvy na obrazy a jeho kresebná linie tak vystupuje z plátna do lehkého malířského reliéfu. Jeho oblíbenými tématy je překonávání nejrůznějších překážek. S ohledem na jeho osobní životní fázi překážky na obrazech překonávají často děti. Jde však o překážky, které jsou často výzvou i pro dospělé. V jeho obrazech je možné spatřit jakousi dvojí estetiku a zároveň dalo by se říci dvojitý příběh. Nad figurami překonávající překážky se vznáší další postavy, jakoby nějací duchové, kteří působí jako atributy skutečných postav. Estetika těchto nadpřirozených bytostí je převzata z díla otce Tadeáše Kotrby, který se jejich zařazením do svých obrazů umělecky vyrovnává s tragickou ztrátou svého otce malíře a sochaře Mariuse Kotrby. Tímto způsobem tak v jeho obrazech dochází k silnému prolnutí práce otce a jeho syna. 

Pro tvorbu nezaměnitelného Jana Vytisky je charakteristická nadsázka, vtip a černý humor, to vše oděné do folklórních krojů a zarámované specifickou atmosférou moravského venkova. Tento absolvent ostravské Fakulty umění u Jiřího Surůvky svojí prací navazuje na tradici českého kreslířství reprezentovaného pracemi Josefa Lady či Jiřího Trnky a posouvá ho do současné, surrealistické roviny. Nad náměty jeho obrazů se často nelze nezasmát, což podporuje, podobně jako u Jiřího Marka, množství malých detailů, které činí zážitek z vnímaní jejich obrazů ještě bohatší. Ačkoliv na jeho obrazech dochází k celé řadě katastrof či nadpřirozených jevů, celkové vyznění jeho obrazů je přesto uvolňující a zábavné. S ohledem na oblíbený motiv vypadlých očí na jeho obrazech by výstava s názvem oko za oko bez jeho děl nebyla úplná. Jan Vytiska si již na české scéně vizuálního umění vydobyl místo klasika svého žánru, jeho styl je jasně rozpoznatelný a nezaměnitelný. To dokázala i jeho loňská velká sólová výstava Rituál prokletých srdcí v Centru současného umění DOX v Praze pod kurátorskou taktovkou Otto M. Urbana. The Chemistry Gallery představila jeho práce na uměleckém veletrhu Scope v New Yorku v roce 2019. Z této výstavy se na výstavě Quid Pro Quo v Pražském domě v Bruselu představuje obraz z cyklu Muži na hranici nervového zhroucení.

Nejmladším z vystavených autorů je loňský absolvent sochařského ateliéru Lukáše Rittsteina na pražské AVU Patrik Adamec. Ten zaujal širokou umění milovnou veřejnost v loňském roce svým překvapivým vítězstvím v malířské soutěži Cena kritiky za mladou malbu. Překvapení však bylo pouze zdánlivé, protože do soutěže přihlásil své inovativní “sochařské malby” v podobě reliéfů, vytvořených víceméně malířskými postupy, které poprvé začal vytvářet během své stáže v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla. Nebylo tak divu, že právě tato jeho díla s přesahem porota ocenila prvním místem. Nerezignuje však ani na klasickou sochařskou tvorbu, kde s oblibou zpracovává téma lability. Tu znázorňuje ve formě dekonstruovaných figur složených z různých částí lidského těla, které nechává volně zavěšené či jen labilně položené na sobě v souladu s názvem, které této své sochařské poloze dal. Svými inovativními přístupy k sochařství i k malířství vytváří Patrik Adamec poutavé umělecké tvarosloví, jehož vývoj bude jistě zajímavé v nejbližší době sledovat.

Všichni autoři na výstavě Quid Pro Quo mají již propracovaný vlastní styl, který je rozpoznatelný na první pohled. Je zajímavé pozorovat jemné souvislosti mezi vystavenými autory, které vycházejí z jejich malířského podhoubí. Kvalita jejich tvorby má světové parametry a proto doufám a věřím, že se s jejich tvorbou v zahraničí budeme vídat stále častěji. The Chemistry Gallery se o to rozhodně bude i nadále pokoušet.

kurátor: Petr Hájek

Pražský dům v Bruselu
18.4. - 11.6. 2024

Rezervujte si návštěvu na: praguehouse@praha.eu


DSC09104.jpg

Slavnostní zahájení výstavy: Quid Pro Quo

Quid Pro Quo

První panel: Dvacet let České republiky v EU

Rok 2024 je ve znamení významných událostí, jako jsou volby do Evropského parlamentu a 20. výročí vstupu České republiky do EU. V průběhu uplynulých dvou desetiletí čeští občané a podniky využívali četné výhody plynoucí z volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob v rámci EU. V tomto období bylo realizováno nespočet projektů financovaných z evropských zdrojů, které České republice nabízejí přímou roli v evropské integraci a ovlivňují směřování EU. Členství v EU však přineslo i problémy, včetně řady politik, směrnic a nařízení, které nebyly vždy pozitivně přijímány některými segmenty politického spektra a veřejností, což podněcovalo euroskeptické nálady. Brusel je často kritizován za vytváření progresivních a utopických politik, počínaje iniciativami jako Green Deal a konče migračními kvótami, které tyto nálady ještě zhoršují.

Jak ovlivnila integrace do EU Českou republiku? Jak se změnil pohled Západu na Českou republiku? Jaké výzvy a příležitosti se v důsledku tohoto spojenectví objevily? Jaká je potenciální budoucnost České republiky v EU a jak se bude vyvíjet její zapojení do EU?

 

Druhý panel: Čtvrtstoletí České republiky v NATO

V březnu si Česká republika připomene 25. výročí vstupu do NATO, přední světové vojenské aliance. Členství v NATO nabylo na zásadním významu zejména po vpádu Ruska na Ukrajinu a prohlášeních Putinova režimu, že by se hranice NATO měly vrátit do podoby před rokem 1997, kdy bývalé sovětské satelity včetně České republiky byly ještě mimo alianci. Za poslední čtvrtstoletí prošly naše ozbrojené síly modernizací, začlenily se do pevných aliančních struktur a zajistily kolektivní obranu členských zemí před vnějšími hrozbami. Po ruské agresi na Ukrajině NATO posílilo svou obranu podél svého východního křídla. Je důležité zmínit, že od té doby se k alianci připojilo Finsko a následovat má Švédsko. Zaměření NATO se přesunulo od expedičních misí k upřednostňování teritoriální obrany.

Jak silný je závazek ke kolektivní obraně? Hrozí pokles zájmu USA o Evropu, a tedy i o NATO? Uspěla česká armáda za poslední čtvrtstoletí ve svém modernizačním úsilí?  Uspěla česká armáda v modernizačním úsilí za poslední čtvrtstoletí? jsme spolehlivým členem NATO? Jak se bude naše pozice vyvíjet v příštím čtvrtstoletí? Budeme schopni plnit své závazky?

 

PROGRAM:

19:15 – 20:00: První panel: Dvacet let České republiky v EU

Martin Hlaváček, Poslanec, Evropský Parlament
Jacques Rupnik, Profesor, SciencesPo
Ivan Hodač, Zakladatel, předseda dozorčí rady a čestný předseda představenstva, Aspen Institute Central Europe
Moderátor: Jan Macháček, Předseda správní rady, Institut pro politiku a společnost

20:00 – 20:45: Druhý panel: Čtvrtstoletí České republiky v NATO

Jakub Landovský, Velvyslanec ČR v NATO
Jiří Šedivý, Výkonný ředitel, European Defence Agency
Petr Luňák, Zástupce ředitelky, Odbor veřejné diplomacie NATO
Moderátor: Jan Macháček,Předseda správní rady, Institut pro politiku a společnost

DSC06493.jpg

Cesta ČR: Dvě desetiletí v EU a čtvrtstoletí v NATO

Dvě desetiletí v EU a čtvrtstoletí v NATO

Kateřinu Tučkovou, českou spisovatelku, dramatičku, publicistku, historičku umění a kurátorku vyzpovídala během večera Kristýna Prunerová. 
Během velmi zajímavého vyprávění autorka literárnímu publiku přiblížila svůj tvůrčí proces a představila příběhy knih Vyhnání Gerty Schnirch, Žítkovské bohyně a věnovala se i své poslední vydané knize Bílá voda.

Kateřina Tučková je nositelkou cen Magnesia Litera, Ceny Josefa Škvoreckého a Český bestseller, v roce 2017 jí byla Ústavem pro studium totalitních režimů udělena Cena za svobodu, demokracii a lidská práva, v roce 2022 obdržela Státní cenu za literaturu. V zahraničí byla oceněna literární cenou Premio Libro d’Europa udělovanou festivalem v italském Salernu. Její knihy se překládají do dvaceti dvou jazyků.

Akci pořádalo Zastoupení Jihomoravského kraje při EU a České centrum v Bruselu.


DSC05772.jpg

Setkání se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou

**Ensemble Émeraude:**

Aleš Ulrich – Violin

Urszula Padała-Sperber – Violin

Nina Poskin – Viola

Jean-Pierre Borboux – Violoncello

**Programme:**

Jan Křtitel Václav Kalivoda: Trois duos faciles et brillants, Op. 243/2 - IV. Allegro Moderato

Antonín Dvořák: Terzetto in C major for Two Violins and Viola, Op. 74 - II. Larghetto

Bohuslav Martinů: Etudes faciles à deux violons - 8. Poco andante

Erwin Schulhof: String Quartet No. 1 - III. Allegro giocoso alla slovacca

Bedřich Smetana: String Quartet No. 1, “From My Life”


**Aleš Ulrich**
Born in Šternberk (Czech Republic) to musician parents, Aleš Ulrich studied at the Pardubice Conservatory (with Dalibor Hlava), at the Queen Elisabeth Music Chapel (with Katy Sebestyen) and at the Academy of Musical Arts in Prague (with Ivan Štraus). Winner of the Vieuxtemps Competition (Verviers, 1998) and the Beethoven Competition (Czech Republic, violin and string quartet, 2002 and 2003), he also took lessons with Thomas Riebl, Ervin Schiffer, Valentin Erben, Thomas Kakuska, Milan Škampa, Petr Messiereur, Walter Levin,
Ivan Moravec, David Harrington… As a chamber musician, he has performed in Europe, the United States and South Korea. He has made several recordings for Czech, Belgian and Dutch radio.

**Ensemble Émeraude**
It was in Liège in 2019 that two violinists Urszula Padala-Sperber and Aleš Ulrich, both musicians of the Royal Philharmonic Orchestra of Liège, discovered their common passion for chamber music. Drawing on their experience in this field, they decided to create the Duo Émeraude and discover all the possibilities and riches of this small formation. In 2023, they came together with other friends and colleagues for a new project around Czech music. This is how the Ensemble Émeraude was born: an ensemble with variable geometry, extending from the initial two-violin duo to the string quartet or piano quintet. It thus
allows the exploration of a broader repertoire and often lesser-known works, written for less traditional formations such as the string trio, the trio for two violins and piano etc.
The goal of these accomplished musicians is to offer a vast palette of works sometimes neglected today, to get off the beaten track and seek out the original meaning of the practice of chamber music - by showing it in variety of its formations and in all its nuances and finesse.

DSC04208.jpg

PH concert Series: Z českých luhů a hájů

Smetana

The 10th European Summit of Regions and cities marked the 30th anniversary of the European Committee of the Regions, the political assembly of local and regional representatives within the EU institutions. With more than 3500 participants from 59 countries and over 4000 live views worldwide, the 10th European Summit of Regions and Cities in Mons has been a great success! In many discussions, debates and workshops the participants called for a stronger voice of local and regional authorities at the centre of EU policies. Regions and cities must be heard when the next Strategic Agenda of the European Union, as well as the next political priorities of the European Commission, are being formulated. LRA representatives urged European leaders to do more to ensure that all EU policies are anchored in the local and regional level, thus reinforcing the democratic legitimacy and efficiency of these policies. The final Mons Declaration calls for:
•	Ambitious, fit-for-purpose public investment backed by an increased EU budget (exploring the introduction of new EU own resources), with cohesion as the basis of the European project.
•	Commitment to the European Green Deal as an overall direction of the EU. The EU empower local and regional authorities, including through direct funds for cities and regions, to help them respond to the impact of the climate crisis.
•	Greater involvement of local and regional authorities in the preparation of EU reforms and enlargement, particularly regarding the impact on policies such as Cohesion and the Common Agricultural Policy. 
Regions and cities have the power to deliver a stronger and more resilient Europe!

53599681398_62042187cb_c.jpg

10. Evropský summit regionů a měst - Mons 2024

MONS

Chybění

Konceptuální vizuální umělec Ján Mančuška zemřel v roce 2011. Za krátkých 39 let své existence však stihl stvořit celou řadu pozoruhodných děl, z nichž mnohá byla vystavena v renomovaných galeriích po celém světě – včetně pařížského Centre Pompidou nebo newyorského MoMA. Ve své domovině se však jeho tvorba reflektující každodennost, sociální realitu nebo smysl jazyka nikdy srovnatelného věhlasu nedočkala. Společně s dětmi výtvarníka, jenž se nebál konfrontovat veřejnost s otázkou, co je významem umění, se režisér vydává na cestu, jež si klade za cíl nejen se Mančuškovi přiblížit, ale také ho odhalit v dosud nepoznaných odstínech, a zaplnit tak mezery, kterých se v souvislosti s blednoucí vzpomínkou na jeho osobnost objevuje čím dál tím více.

„Snažíme se [Mančuškovy] práce zpřítomnit, znovu se s nimi konfrontovat. Nebýt odkázáni jenom na vzpomínání, na paměť, ale vlastně mít tu možnost to znova prožít, znova ty věci vidět.“ — Štěpán Pech
Citát z časopisu Artalk.

biografie
Štěpán Pech absolvoval Ateliér fotografie na VŠUP a Katedru režie na FAMU v Praze. Jakožto umělec na volné noze se věnuje fotografii, výstavám, fotomontážím a režii filmů. Je rovněž kreativním ředitelem produkční společnosti Real Pictures. Jeho krátký snímek Hovory o lásce tři byl uveden na MFDF Ji.hlava v roce 2014.

více o filmu
režie:	Štěpán Pech
hrají:	Ondřej Lipovský
producent:	Marek Dusil, Anna Mach Rumanová
scénář:	Štěpán Pech
kamera:	Stanislav Adam
střih:	Jan Daňhel
hudba:	Jonatán Pastirčák
sound design:	Michal Horváth
koproducent:	Martina Šantavá


DSC03472.jpg

Ozvěny Ji.hlavy v Belgii

ji.hlava

„Moji milenkové“ je v kontextu prezentace děl Milana Knížáka výstavou ojedinělou, a to především svou monotématičností. Výběr děl je určen tématem, kterému se autor věnuje od roku 2002 dodnes. Transgender je pro Knížáka útěk do budoucnosti, o které nic nevíme. Jen se můžeme domnívat, co se děje s mužem a ženou na začátku nového tisíciletí. Tranďáci, jak jim říká autor, jsou vlastně nekonečným množstvím možných a nemožných pohlaví. Tyto automatické kresby, jakési omalovánky, provokují svojí jednoduchostí a hravostí. Kontrastem k nim jsou pak velkoformátové obrazy, do kterých je vložena něha a lyrická forma, které diváka nutí vnímat erotiku, sex i perverzi jako něco krásného. 

Sám autor k výstavě řekl:
"Možna že nás budoucnost překvapí svojí razancí.
Možná, že jsme příliš málo odvážní ve svých představách."

Kurátor: Vilém Kabzan

Výstava potrvá do 10. 4. 2024. Návštěvu si laskavě rezervujte na: praguehouse@praha.eu.


DSC03116.jpg

Slavnostní zahájení výstavy "Milan Knížák: Moji milenkové"

Moji milenkove

Účastníci akce nejprve obdrželi úvod do spektrálního dálkového průzkumu země a jeho fungování. Ten představuje měření vlastností objektů bez přímého dotyku a souvisí s elektromagnetickým spektrem, které zahrnuje světlo neviditelné pro lidské oči. Různé předměty tak odrážejí, pohlcují a propouštějí světlo v závislosti na jejich chemických a strukturálních vlastnostech. Například listy rostlin jsou zelené, protože odrážejí více zeleného světla než modrého či červeného.  

V první části diskuze byly účastníkům představeny projekty, na kterých se podílí Univerzita Karlova. Ty se zabývají mapováním biodiverzity pomocí dronů v Krkonošském národním parku. Dále byl představen projekt spolupráce mezi Karlovou Univerzitou a TRL Space na Maledivách. Cílem projektu je pochopení a předvídání negativních procesů na korálových ostrovech Goidhoo a Fulhadhoo. Během 13 letů, při kterých byla využívána hyperspektrální kamera a drony, byla získána důležitá data, která pomohou zlepšit životní podmínky obyvatel ostrovů a chránit jejich přírodní dědictví.

Diskuze se dále zaměřila na získávání a udržení odborníků ve vesmírném sektoru v kontextu nedostatku pracovní síly. Z pohledu Univerzity Karlovy je obtížné udržet si doktorandy, protože mnozí během svého studia odchází za vyšším platem do privátního sektoru. Velkou pomocí v této oblasti jsou mezinárodní projekty, které mohou poskytnout atraktivní pracovní příležitosti. Z perspektivy soukromého sektoru bylo zmíněno, že se TRL Space podílelo na vytvoření prvního studijního programu s názvem Space Applications na Vysokém učení technickém v Brně. Tento program má za cíl zvýšit počet absolventů a budoucích expertů v sektoru vesmírných aplikací. Dalším lákadlem je také systém stáží v TRL Space, který je finančně dobře ohodnocený a může přilákat talenty do oblasti vesmírného výzkumu a průmyslu. 

Diskuze se rovněž dotkla problematiky vesmírného odpadu, který představuje značný problém. Satelity, které shoří v atmosféře, mají negativní dopad na klima, což je aspekt, který se v minulosti nepředpokládal. Další výzvou je právní aspekt odstranění satelitů z atmosféry, jelikož vyžaduje legální vlastnictví nad nimi. Tato otázka je jedním z klíčových aspektů, které je třeba vyřešit v kontextu řešení problému vesmírného odpadu a udržitelného využívání vesmírného prostoru. 

Večer doplnila nejen tradiční ochutnávka jihomoravských vín, ale také model noční planety Země, Temnalóna, od Hvězdárna a planetárium Brno, kterou si návštěvníci mohli prohlédnout v zahradě Pražského domu v Bruselu.

Poslední aktuality