Petr Písařík – Electric Blue

Zastoupení hl. města Prahy při EU uspořádalo slavnostní zahájení výstavy Petra Písaříka – Electric Blue. Akce se konala v podvečer 3. prosince 2014 za účasti Petra Písaříka a kurátorů výstavy Viléma Kabzana a Eduarda Kauby. Jako hudební doprovod zahrálo duo Ohm Square – Charlotte Fairman & Jan Čechtický. Výstavu lze zhlédnout do 4. února 2015 každý všední den po předchozí rezervaci – tel:  +32 2 230 94 91, email: praguehouse@praha.eu

Jiří Machalický o Petru Písaříkovi:

Petr Písařík dokáže citlivě pracovat s daným prostředím, pro které  vždycky volí komplexní řešení, zdůrazňující charakteristické vlastnosti jeho tvorby a zároveň prostoru, do něhož vstupuje. Je schopen dosáhnout živého rytmu celé koncepce, v níž volí přesné poměry mezi jednotlivými prvky. Někdy jeho přístup připomíná až scénografický způsob vyjádření. Soustřeďuje se na sladění všech barevných a tvarových vztahů. Je pro něj typické, že se pohybuje na rozhraní různých tvůrčích oblastí, že kombinuje malířské, architektonické i sochařské principy. Promýšlí logicky utvářené instalace, ve kterých kombinuje smysl pro detaily i celek. To už nakonec dokázal v řadě dřívějších výstav, v nichž se vždycky nejdřív musel s daným prostředím sžít, aby ho ovládl a zároveň se jím dal inspirovat. Například expozici v Galerii NoD pojal  jako jednotný prostor, když již hotové objekty a obrazy vsadil do (pro tento účel) speciálně vymalovaných sálů. Ve Špálově galerii si zase zřídil ateliér, v němž ještě vytvářel obrazy, které expozici v průběhu času doplňovaly.

Pro Petra Písaříka je také typické, že dokáže využít nalezené prvky, které se mu hodí do kompozice objektu, obrazu či instalace. Kombinuje předměty a materiály, které by nás nenapadlo spojit. Jeho práce má jasný a přitom otevřený řád,  přístupný náhodným podnětům. Inspiruje se i nečekanými situacemi, jez mohou koncepci více či méně ovlivnit.

Ve své tvorbě se vydává různými směry. Umí se pohybovat na hraně a přitom udržet zvolený směr, nepřekročit hranici, kterou překročit nechce. Někdy směřuje k ornamentu a až zdobnému výrazu, jindy ke zcela opačnému pólu střídmého minimalismu. Nikdy se však neuzavírá do jediného proudu, nerozhoduje se pro jedinou cestu, aby se nedostal do slepé uličky. Vždy si ponechává možnost momentu překvapení. Někdy sahá k nečekaným prostorovým řešením i nezvyklým umístěním objektů, které v žádném případě není samoúčelné. Jeho tvorba se tedy rozvíjí v několika liniích. Když se zdá některá z nich již vyčerpaná, otevírají se jinde nové možnosti. Právě různorodost jeho projevu mu dovoluje, aby výsledné řešení zůstávalo živé a aby nacházel stále nová východiska, aby se různé cesty propojily nebo naopak znovu rozdělily či přerušily.

, , , , ,